Praménky vody

Praménky vody stékají,
pevný tvar však nemají,
uličnicky se dívají,
ale barvou svou se netají.

Stékají po Tvém krásném těle
a dobře vědí,
co se s nimi děje
a za chvíli Tě celého snědí.

Tečou do temných zákoutí,
tam se rozlili
a lidé si hlavu vykroutí,
jen aby je jednou spatřili.

Já hlavu svou kroutím za Tebou,
abych Tebe spatřila,
ruce mě stále ještě nezebou,
nezbývá mnoho, abych se vypařila,
jako dým...

Už nikdy Tvé rty nepolíbím,
Tvé oči nikdy neuvidím,
již Tě nikdy nepotkám,
zbydou mi jen mé oči uplakané
a děkování Tvým fotkám...