Pocitová

/Ve vzpomínkách vybledlých/
na zeď škrábu tvoje jméno.
.
.
.
ve tmě prázdných stěn
/bráníš duši dojít do oblak/

tím svým oranžovým úsměvem
zabíráš tabulky skla.

vznášíš se v prázdném prostoru za nočním stolkem
a tvé jemno mi vykapává autistický kohoutek

přijímám zprávy z jiných sfér
tou morzeovkou soumraku

/hledím do mraků/.