Dilema

Polibků jenom pár,
poslední zamávání,
odjíždím zase v dál,
ač srdce mé mi brání,

Ty dál zůstáváš stát,
máš v očích smutek laní,
já měl Tě vážně rád,
však každé milování

musí svůj konec znát,
takový už je osud,
já žádnou neměl rád 
tak, jak Tebe mám dosud,

musíš se smířit s tím,
že nikde nemám stání,
je snad mým prokletím
to věčné cestování,

proč Tě teď opouštím,
to nevím já sám ani,
proč mizím jako stín
a prchám z místa štěstí,

se srdcem zoufalým
a se zaťatou pěstí,
být Lásky poddaným
toť víc než mohu snésti!

Tak Tě teď opouštím,
snad někdy zas se vrátím,
trpím tím loučením,
a přesto odtud kvapím,

neumím vyřešit
dilema neustálé:
Jak v náruči Tvé být
a volný zůstat stále!