Otazník

Děláme věci,
a nikdo nám neradí,
dělám je protože chci,
bez ohledu kdo mě zradí.

Bolest a smutek,
pláč a žal,
nikdo tomu neutek,
každý to radši vzdal.

Uvnitř tě to svírá,
samota a prázdno,
věčně na tebe zírá,
ta temnota jménem dno.

Dochází ti dech,
a slábne krok,
snadnější je leh,
a chvilky jsou jak rok.

Stává se to jen mě,
kolik nás je?
kdo naivně uvěří,
a pak mu pláč nestačí.

Jen tak u okna sedí,
co hledají?štěstí?
to které je obchází,
jak odfoukané listí.

Kdo nám to řekne,
kdo nám cestu ukáže,
kdo nám sny utne,
pokaždé ten kdo nám zalže.