já nevim, tak kolem devátý

já nevim, tak kolem devátý
dřív asi ne
stál jsem zas ve futrech
a díval se jak spíš
ruce složený pod hlavou
a koukaly ti ramena
( ty bys mi řekla,že ti na ně táhne )
nemáme velkej pokoj
a takhle po ránu
se v něm točí slunce jako ve sklenici
bál jsem se jen hnout abych o to nepřišel
o tu chvíli ( a není každý ráno )
kdy ti celý zmatený leze ustrašeně do vlasů
a tvoje pihovatá kůže na chvilku zezlátne
jak na starejch obrazech
a mám chuť po ní psát a mám strach se hnout
zvítězí vždycky strach

já nevim, tak kolem devátý
dřív asi ne vždycky vím
jak ti o tomhle budu vyprávět
a ty se mi budeš smát
(a máš asi pravdu )
jen čekám, že jednou
až bude ráno vonět kafem
a ty budeš zabalená do ručníku,
se zeptáš,co jsem ti chtěl psát?