Zklamání u cirkusového stanu

V tento čas předem domluvený,
stojí mladý muž u branky domu
velikého jak cirkusový stan.
Bez přestání třese se,
i když to na první pohled není znát.

Pomalu zvedá ruku,
avšak zadrhl se napůl cesty.
Jednou polkl, nadechl se
a přemýšlel nad svými gesty.

Nejsem moc neohrabaný,
nechodím jak slon?
Neměl bych raději
využít internet či telefon?

A tak tam stojí a přemítá nad tím,
jestli neměl být opatrnější.
Vždyť jak nepřátelská se zdá
atmosféra zdejší.

Avšak nechce čekat třicet let,
a tak vztyčí prst a zvonek
uvnitř té nepřátelské zrůdy zazvoní.
Z okna se stará paní, tak stovka, vykloní
a povídá:

Chlapče, jdeš za Marcelou.
Chlapec v duchu:
"Ano a chci ji mít co nejdřív a celou.",
avšak raději přikývne.

Babka si tajně mne ruce a poví mu však:
"Chlapče, to ti uletěl pták.
Ta tu už patnáct minut není,
odešla s chlapcem ze stavení,
které leží o ulici dál."

Komická to situace věru není,
vždyť kdo by se teď jemu smál?