Bolest...

Jak krásná slova...
,,Miluji Tě",
ale jsou pravdivá?
Jak rozeznat lež od pravdy?
Jak zjistit, co doopravdy cítíš?
Jak přijít na to, co svými slovy míníš?

Já na to stále nepřišla
a nikdy nepřijdu...
Naše láska nám není souzená
a já bolestí snad zajdu.
Bolestí jenž mě pohltila,
jenž snědla celé mé srdce.
Přeji si, aby mé srdce skryla
pod pláštěm ledovce,
a abych již nikdy nic necítila.

Abych už navždy zůstala chladná
ke všem lidským citům,
aby lhostejsnost byla snadná
a já se neoddávala milostným snům,
milostným chtíčům
a vášním...

Jen o to žádám...
o tu jednoduchou věc,
nebudu se oddávat žádným slávám
a stane se ze mě světec...

Mé přání není reálné,
a to mě trápí.
Nesplní se,
ale s tím už já počítám...