Ticho.

Ticho.
Miluju ty klidné, mrazivé noci.
Svítí už jen pouliční lampy.
Hvězdy se třpytí na obloze
a měsíc pozoruje tu malou,
kulatou planetu Zemi.
Planetu, která se otáčí,
jakoby chtěla dohnat včerejšek.
Ale ten už nechytí.
Odešel.
Stejně jako jsi odešel ty.
Ty.
Moje malá,
kulatá planeta.
Moje Země.

Ticho.
Miluju to tiché bezvětří,
kdy se nepohne ani lísteček.
Klid po bouři.
Nezbyl už ani jeden lístek.
Všechny opadaly.
Stejně jako naděje,
že by ses chtěl vrátit.
Naděje.
Ta hloupá naděje.
Říká se, že umírá poslední.
Hloupost.
Nakonec umře ten,
kdo nemá pro koho žít.
Ten, kdo zůstal sám.

Ticho.
Miluju ty klidné noci.
Jen z dálky se ozývá hudba.
Tichá hudba.
Splynutí dvou těl.
Splynutí dvou duší.

Ticho,
které naplňuje mou mysl.
Chce se mi spát.
Miluju spánek.
Těším se na sny,
ve kterých jsou vzpomínky.
Krásné vzpomínky.