Velké pátrání...

Svou lásku si na klíčky,
uzamknu v hloubce pod víčky,
nikdo ji tam nenalezne,
pátrání je bezvýsledné.
Snad ukryta je za hradbami,
marné je tvé dobývání,
ptej se třeba tažných ptáků,
zda není skryta v hloubce mraků.
Ani ryby neví kde je,
svět zůstane bez naděje.
Vypadá to k zoufání,
vyhlásíš i pátrání.
Hledáš ,
tápeš,
nenacházíš,
svět celý snad popřeházíš.
Je to marné,
už nemáš sílu
a místo srdce černou díru.
O čem všem, ty nemáš zdání,
když zanevřel jsi na ni,
odhodil pryč její touhy,
teď se ti zdá den tak dlouhý.

Tahle láska v nitru skrytá,
čeká ruce hudebníka,
ten ji jemně rozehraje,
sama vklouzne mu do dlaně.

Na svůj zrod však teprv čeká,
zahnaná je do daleka.
Tajný kód, ten nemá každý,
tebe opustila navždy.