Tak nevím....

Říkáš, že chtěl by si mě zpátky,
že bych mohla zase chodit zadními vrátky,
však ještě jsem od Tebe neslyšela city,
které by prý měly být šitý.

Tak nevím, co dělat,
jestli do písku si hlavu schovat,
či nechat myslet hlavu,
která je prázdná ze všech zmarů.

Říkáš, že bych si měla udělat jasno,
ale i tak mi přijde, že pro mě už světlo zhaslo.
Tak nevím, za co mě máš,
jestli mě vůbec postrádáš.

Tak nevím, nepoznám skoro nic z Tvého chování,
mi tak přijde, že mě bolístky jen prohání,
že trápím se zbytečně,
a přitom často vypadám tak statečně.

Však není tomu tak,
každý kdo má pro mě zrak,
vidí, že teď mi svět černá,
že asi nejsem jen tak obyčejná.

Tak nevím, jak putuji Tvou pamětí,
jestli mám uvíznout v zajetí,
jestli to bude jako dříve,
nebo to bude jen běh na dlouhé míle.

Sladká slůvka zní od Tebe hezky,
protože kolem toho nelítají blesky,
zahřeje to mé srdíčko,
a smutek zažene,maličko.

Tak nevím, proč ke mně meníš tváře,
zda mění Ti je jen záře,
proč nevyjasní se nebe,
abych věděla co jde z Tebe?

Tak nevím,zda slzy mají cenu,
zda li je to výhodné menu,
možná nemají,
však sami stékají...