Začátek konce

Lásky se konči a zase začínaj,
Ti co se milovali, se teď proklínaj,
Najednou nechtějí se oba znát,
Nemiloval/la jsem Tě, snaží se oba lhát.
Bylo jim spolu krásně, však přiznat si to nechtěli
Měli všechno, ale teď nic nemají

Jen z marnivosti a chtíče, hledali stále více
A zapomněli na to, kdo jim je nejblíže.
Na lásku, jenž měli,
Na člověka, jenž milovali.

Ti,jenž se měli stále rádi
a své city neskrývali.
Ve dne, v noci psali básně,
Stejně tak, jako jim bylo krásně.
Krásně ze života, jenž žili,
Krásně z chvílí, které nastali.

Však nedokázali už přiznat,
že ty chyby tady stále byly.
Pak nevěděli co a jak,
Proto ublížili zrovna tak.

Však odpustit by oni chtěli,
Ale nedokázali to tak jak by si přáli.

Teď chodějí jen kolem sebe
A neřeknou už „Miluji Tě“
„Miluji Tě“ z celé lásky,
i když mám z Tebe nějaké ty vrásky.

Už neobejmou se a nepolíbí,
Chovají se jak když se neznají,
Jak když se nic nestalo,
Jak kdyby mezi nimi nic nebylo.

Pak říkají si proč osud byl tak krutý,
Že nenechal jim lásku, co jim teď tak chybí.

I když nedali to najevo, přec líbilo se jim to.

Z přátelství se přitom stala láska, potom tady byla válka
Z války zase přátelství, tak přoč nejdou nyní do lásky???
Lásky jenž by za to stála a bez vrásek by však snad byla,
I své chyby by přec měla, protože bez chyb už to není láska

Žít ve vzpomínkách už nechtějí, přáli by si něco víc.
Stále však jen budou věřit, že jednou se vše změní.
A láska jenž jim byla tolik blízká, znovu karty rozdá.

A tak končím nyní příběh, co o životě vyprávěl,
Kde láska přec jen kvetla, tak jak nejkrásnější květina,
Až jednoho dne změnila se v ta bolavá písmena,
A slova jenž se do paměti navždy ukryla.