Ty nekonečně opěvovaná...

Lásko,
má neopětovaná,
proč bývám často sama,
a život zdá se těžký,
když zkrušují mne stesky...
Lásko,
pro tebe jsem byla snad jen vzduch,
tys pro mne byl téměř bůh,
teď se však nediv,že se zdráhám,
podléhat tvým eskapádám...
Lásko,
ve dnech minulých jsi tvář svou odvracel,
se mnou čas vůbec neztrácel,
teď nevím jak ti jenom věřit mám,
tvým něžným slovům podléhám...
Lásko,
pověz zda o mě něco vůbec víš,
když si tak zčistajasna zatoužíš,
nepokořen žádným splínem,
potěšit se mým vlahým klínem...
Lásko,
tvůj pohled je tak nový,
snad se můj život mění,
jen teď ujasni si raděj sám,
co pro tebe znamenám