roztříštěná

vlasy jak černé stuhy ,co skryjí pohled,
omotané kolem sevřených rtů v mlčení.
vítr v zádech ,který svírá srdce jako led,
činny letí vzhůru ,tady dole už nic nezmění.

za zavřenými víčky nejkrásnější vteřiny plynou,
otevřít brány duše a odletí k nebi s ní.
pocítit tu volnost,když pouta z rukou odpadnou,
konečně se nadechnout a zavraždit ticho ,co všechno ví.

propadnout chvílím ,co berou dech k pláči,
povolit korzet ,který krade rozpětí sil.
spouštet se tak pomalu,že rychlost nestíhá a jen si kráčí,
spolu,bok po boku tmou pohledů,vím,že jsi tam byl.

vrátit se na dno a roztříštit duši o tvrdou zem,
ale kdo jí sesbírá ,vrátí ji smích i bolest?
jen přijď se špinavou miskou a moji duši do ní vem,
odnes mě pryč a už mě nevracej ,já budu polykat plnými doušky tvoji lest...