Pozůstalost (1)

Věnováno všem mým „Ex“,a všem těm,které nikdy nedovolili,abych se jejich „Ex“ kdy stal.
Věnováno všem mým kámošům,kteří mě vždycky podrželi nad hladinou.

Jdeš ulicí-koukáš-pěkný holky vidíš že?
Ale na co ti to je,když ony tebe ne
Pokud se nepohneš všecko stejný zůstane
A i když se snažíš tlukot srdce ti ustane
Když vidíš,že nemáš svaly Pepka Námořníka
A xicht Brada Pitta
hollywoodskýho to maníka
tak vkrádá se do tebe panika
zdravej rozum zaniká
Seš sám,hm…nikoho to nezajímá
Než do očí,radši k nohám se ti dívá
Posbíráš poslední kousky citu
A pak dorazí tě věta:
Budem jen kamarádi-bude to tak lepší
Nemáš právo veta
a tvoje oči brečí
když to slyšíš
už pomale nevěříš
že je v tobě ještě naděje
protože ta umírá poslední a v tobě
už všecko umřelo v mozku tma jak v hrobě
Nikomu se tě nezželelo
Tvoje tělo pohozeno leželo
srdce selhalo,zchladlo,zetlelo
a další podzim se na tebe ani nevzpomnělo
žiješ neviděn-neviděn umřeš
tak to neřeš
radši prvně měř a pak řež
aby po tobě aspoň něco zůstalo
aspoň ta pozůstalost