Vzkaz růžové budoucnosti

Dnes smutek, slzy, žal...
zítřka bych se bál.

A proto črtám vzkaz své budoucnosti:

Ve vší Tvé naději a velké ctnosti
jest minulost tím, co ke dnu klesá
a přítomností srdce plesá,
když na dno zvolna zapomíná...

Tam minulost - smutná lína -
povaluje se jak kámen
- z ní netryská štěstí pramen -
dokud neotesá srdce to,
co v minulosti zlého zakleto...

Pak přítomnost ze sna procitá
a úlomky minulosti počítá.
A obdivuje tvary sochy
ty křivky, oblouky a plochy...

...a hledá do budoucna cestu,
jak vzteklý pes
pak zaryl své rty do azbestu
by nespálil své srdce znovu.
A proklíná střelou Amorovu
než zítřek s dneškem protká
a další střelu potká...