Zatoulané kuře

Kde mám hodnou mámu kvočnu,
copak já si bez ni počnu?
Běhá kuře po venku,
až potkalo Alenku.

Ta vám jako dobrá víla,
hned kuřátku slzy stírá.
Domů ho pak rychle nese,
vždyť se chůdě celé třese.

Na dvorku je pozdvižení,
malé kuře nikde není.
Kvočna málem strachem zmírá,
zatracená v plotě díra.

Alenka už na dvůr kráčí,
kvočna nemá důvod k pláči.
Kuře teď má svojí mámu,
konec jako do románu.