Pohádka o JA.NOVI a MARII

Přišly deště, kapky rosy,
lidé proto Slunce prosí:
"Zasviť, milé sluníčko,
ať vyroste zrníčko,
ze zrna se mouka dělá
a pak peče chléb,
k tomu naše pilná včela
nasbírá nám med."

Slunce spalo 7 let,
z deště, vody stal se led.
Země už se zimou třese
a tu Jeník s Mařenkou
sluneční svit lidem nese.

Všechno rázem pookřálo,
po plotě se růže pnou
a ten chlad, co Zemi tížil,
žene Slunce před sebou.
Jeník otloukl píšťalku
a s Mařenkou už to hrálo.

Víte, děti, co se stalo?
Jeník z té své píšťalky
vyhnal všechny zahálky.
Všichni pole orají
a k tomu si zpívají,
aby Slunce Zemi hřálo
a mraky jí vody dalo,
aby všeho bylo dost
a dětem se písně pějí
k tanci, zpěvu, pro radost.

Děti já mám nejraději...