Pohádka pro kůzlátka

Koukej sluníčko, broučku,

tetička má v ruce knížečku.

Přečteme si pohádku?

O koze a o kůzlátku?

Dobře tedy, poslouchej,

zavři očka a usínej.

Byla jedna kozička,

pěkná měla očička.

Koukala se na mě z dálky,

prý si chodí pro pohádky.

Pro pohádky pro kůzlátko,

je to malé batolátko.

A to malé kůzlátko

do lesa chodilo.

Maminka se zlobila

a vždycky koště rozbila.

Jednou takhle k obědu

volala maminka nezbedu.

Kůzlátko se neozývá.

Kdepak jenom přebývá?

Toulalo se po lese

a vozilo se na bleše.

Bleška skáče hupky, hup,

košík má prý plný hub.

Maminka nezbedu hledala,

už nevěděla kde, tak plakala.

Medvídek mýval prošel kolem,

prý viděl ho za topolem.

Maminka vstala a utíkala

zbytečně čas proplakala.

Nezbedné kůzlátko na mezi bylo,

dostalo výprask a to se mu nelíbilo.

Kůzlátko s maminkou domů přišli,

objali se a již k jídlu usedli.

Jen co kůzle poobědvalo

lehlo si do postýlky a krásně spalo.