Vítám tě!

Pamatuji si, jak v břiše jsi mi rostla,
Často jsi kopala – jemně i zostra.
Cítila jsem každý tvůj pohyb těla,
Držet v náruči jsem tě moc chtěla.
Byla jsi ve mně a já si to užívala,
Lednici jsem, kolikrát vyžírala.
Pak to však přišlo – ukrutná bolest,
Ty jsi však přišla, nakrátko na svět.
Moje malá holčičko, jsi hezčí než nebe,
Proto ti dávám, něco ze sebe.
Nauč se odpouštět, jako tvá máma,
Usměj se na okolí, hned časně z rána.
Neboj se odporovat i táta to dělá,
Lásku a porozumění s tebou tu hledá.
Jsi naše touha, štěstí i přání,
Tvůj výkřik do tmy, všechno zlé zahání.
Až budeš starší, poznáš jak jsi důležitá,
Alespoň pro mě a pro tátu jsi prostě skvělá.