Pohádka před usnutím.

 Kam uschovat se smějí víly?

 

Když kouzelník , ten zlý čaroděj.

Životu jejich, špatný děj, chtěl přičarovat.

„Dobroděj.“

 

Kde potrhaný jen svůj šat,

smějí si víly uschovat?

By zhojil se a zcelil .

Zcela.

 

Královna moří vždy věděla, kam ukrýt je.

S vlídnou milostí.

Když zhostily se bez hostí, chmury těch víl.

 

Jak motýl, co  prudkým deštěm sražen.

Věděla, že nemohou na zem.

Neb do vod svých moří musela je skrýt.

Vždyť nechtěly,ba nemohly jít,

nožky těch víl, jimž závoj se trhal.

 

Čaroděj ten časem jen mrhal, když hledal je všude po Zemi.

 

Ony ke Královně své  schouleny,

tiše si nový závoj tkají.

Nožky se hojí.

 Už nelkají nad tím, čím projít musely.

 

A tak tu začne nový rým.

Nemusí běžet mnoho zim.

Víly zas tančí na paloucích.

 

Možná je potkáš?

 Kolemjdoucí.