Matička Země

Matička země

Drahá matičko Země,
Co vyroste ze mě?
Bude ze mě osení nebo květ?
Bude radost na mě pohledět?

Všici strojí své sukénky a klásky,
Pročpak já však ne?
Kořínek mám a listy srdéček,
Mračím se na každý mráček,
Vítám každý slunce paprsek!
Barvu však žádnou nepřidá mi,
A já pak stůňu tady v zemi…
Odpověz mi má matičko,
Jak uchopit Tvé srdéčko?

Kořínek tuhý mám,
Leknínem byl bych rád,
Jako slunečnice skláněl bych se,
Dokud nezrůžoví Tvé líce,
Tulipánem bych srdce Ti dal,
A další desetiletí ochraňoval…

Teď jsem ničím a sám,
Co na výběr já mám?

Možná má matičko,
zbarvím se Vám rudě prvně,
jako růže ukáži své trny všem!
Následnou bolestí,
zmodrám jako hřibů třeň,
na malou chvíli jen,

Z podhoubí svého zvednu se a budu růst,
občas růžově si postesknu,
Však teprve až nakonec,
bude ze mě podzimně snový,
oříškově duhový květ...