Máš vyčištěné bílé zoubky,
jsi připravená na sladké sny.
Ještě čisté pyžámko a pohádky,
tak šup do své postýlky.
„Počkej jen, rozsvítím noční oblohu,
ať máme spolu pěknou pohodu.
Podívej, na tvém stropě –
je to jako na hvězdné obloze!
Tam je slunce, okolo hvězdičky,
a kosmonaut… co je takhle maličký!“
A počkej, povím ti pohádku
o tom, jak sluníčko vybralo kometu.
Od hvězdy k hvězdě teď putuje,
dětem krásné sny naděluje...
Že noc je plná snů a tajemství,
že každé dítě, co v postýlce spí,
je jako hvězda v oceánu noci.
Že slunce svěřilo dohled Měsíci,
než ráno zas pohladí tě po líci.
„A tak… ještě jednu pohádku…
a pak už opravdu zhasnu.“
Tohle je moc hezký, vrátilo mě to zpátky, když moje děti taky vyhlížely hvězdičky na stropě - jen, nám tam chyběl kosmonaut, ale pohádky, který jsme si vyprávěli, byly i tak krásný:-)
Děkuji za vzpomínku*
02.03.2025 23:25:49 | cappuccinogirl
..a pak se teprv´ začne tkát
v tmě nit pro světlo příběhu
planety daj´se do běhu
jak poutníci, co chtějí znát
a mezi všemi hvězdami
je jedna pro ty oči v tváři
co zabliká a více září
když v tmě je dítě bez mámy
ať přestane se prostě bát
protože celý Vesmír si ho hlídá
ať s kometou se klidně vydá
tam k dobrodružství teď si hrát...
:))*
02.03.2025 14:19:07 | šuměnka