Ukolébavka naruby

Pojď, princezno, je čas jít spát,
už slyším spánku tichý hlas.
Plyšák a peřinky už čekají,
víly na tapetě do postýlky volají.

Pohádku ti na dobrou noc dám,
jak s vílou jsem se setkala tam,
kde hvězdičky se ze sna budí,
zeptala se „Víš jak víly hvězdy hladí?"

A než má slova zaznějí,
víla vezme mou ruku do dlaní.
A už letíme spolu svět se menší,
víly sebou kouzelné zvonky mají.
Zvonky víly na tmavém nebi
hvězdičky pomalu jemně budí.

První, druhá, třetí hvězda se probírá,
čtvrtá se ještě v peřince ukrývá.
Pátá se protahuje zlehýnka,
šestá má ještě očička malinká.
Sedmá si už rozcvičku dala,
osmá se právě zívnutím probudila.

A tak dál víla po víle letí,
každou hvězdičku jemně budí.
A než zase ranní slunce přijde na nebe,
probudí hvězdu nejjasnější, jen pro tebe.

Tak zavři očka, nech se sny vést,
víly tě zvou, je to velká čest.
Spi sladce, má princezno, ve světle hvězd.