Foukání

> sedím doma opět sama
> a koukám do neznáma
> venku vítr pofukuje
> písničku si pobrukuje.
>
> a tak i já trošičku
> přífoukám další básničku
> skrývá v sobě touhu i čekání
> a mírným steskem zavání .
>
> Proto foukám Ti z dálky
> vzpomínku bez pozvánky
> abychom měli k sobě blízko
> vždyť jsi můj a já Tvoje štísko .
>
> Snad jemný jarní vánek
> rozfouká toužení do pozvánek
> a naše oči ,ruce i srdíčka
> opět se přitulí k sobě do klubíčka
>
> Pak přivřou se mi blahem víčka
> když pocítím ,jak náruč tvá mne hýčká
> pak jemný vánek
> rozfouká se v divoký uragánek .
>
> A naše těla
> ...touhou rozechvělá
> podlehnou této vichřici
> s těly k sobě se tlačící .
>
> Až vichr zbaví se své síly
> a zpět nás vrátí zemská tíž
> tak přistaneme opět v cíli
> ..možná budeme si zase blíž ..
> ........a stále jemně fouká .........
>
>
>