Poslední chvilka
Poslední chvilka
jako pyžamo Egona Bondyho
cítím to až do morku kostí
které snad v prach se obrátí
jak se říká – svůj k svému
ale až to přijde
až to skutečně přijde
až to ucítím vedle sebe
to vám povídám
nebudu jen tak sedět
hezky vstanu
ustelu postel
zaleju kytky
vypnu světla
zavřu plyn
vyvěsím telefon
(kecy, stejně jsem nic z toho nikdy nedělal)
a potom
potom zapálím cigáro
nadechnu kouř
který mě milostivě prostoupí
celého a dokonale
každý pór a každou buňku
i s její zatracenou řití
…vydechnu… pěkně na tři doby
A na úplný konec
řeknu něco náramně chytrýho
něco, čím to vystihnu
jenom ještě nevím
co to
bude
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
"Zdárek, tak co, žiješ, parťáku?"
"Ani ti nevím, asi ještě ne."
"Počki, ještě ne? Takže jsi už umřel?"
"To nevím, ještě jsem ani neumřel."
"Aha, už jsem si říkala, že bys mi řekl, jaké to je."
"To nemohu, ještě jsem nikdy neumíral."
14.08.2007 03:01:00 | Lisa Kloboučková
Zamilovaná do nezamilované doby: Ono jde právě o to, že moc nepřemýšlím. Ten konec takhle má být. Není to nedomyšlenost. Těžko se to vysvětluje. Já totiž opravdu nevím, co bude, až umřeme a to mě trochu děsí. Nerad své básně rozebírám, takže nebudu ani v tomto případě. Jen chci říct, že ten konec není samoúčelný žvást. Možná jen jakési vyjádření mého skepticismu.
17.05.2007 11:32:00 | Judak
Souhlasím s tím, že je to velmi zajímavý. Taky bych řekla hezky myšlenkovity, obyčejně krásný, poněvadž tady ukazuješ sílu opravdu obyčejných slov, žádný metafory a tak. I forma se mi líbí.
Akorát ten konec by jistě šel trochu víc promyslet.
17.05.2007 07:52:00 | Zamilovaná do nezamilované doby