Hučení

Listovat si jen tak knihou
mezi kapitolami světla a pomlkami tmy
potichu, z večera
Slova černá jako nutnost vedla ruku
kroužíc koruny králů na bloky z betonu
a mezi laťkami plotu uzříš...

Příliš mnoho slov - silných i slabých
únavu mezi řády a tíhu mlčení
Těžkým krokem zamíříš ke dveřím
a budeš čekat...

Viděl jsi tmu? Neznáme prázdnotu...
Vždyť to plachost sama - hranicí mnohostí
zastavený tok na konci silnice

Síť žádostí vržená na krajinu
propletená mezi domy a vedoucí přes střechy
hranice čekání
Schovej se před deštěm syrových vět
tekoucí město... touhy
jako zeď

A vzhůru budu křičet, že zase jednou, mnohokrát... jsem ztratil začátek.