Pro mámu.

Při zrození malý uzlíček lidský,
v srdci matky hluboce zahnízdí,
je to štěstí, je to radost
a stále nekončící starost.

Když pak první pády bolí,
měkká náruč všechno zhojí,
něžně hladí, zlehka houpe,
utiš se už dítě hloupé.

Takhle pak každého člověka,
pomalu, krok za krokem,
provází celým životem,
matčina péče, její láska.

Maminko moje, vím to vím,
já stejnou péči svým dětem dávám,
na koloběh života se odvolávám
a k tobě domů se ráda navracím...