Hřebík...

Zatluču hřebík
a zavěsím na něj
obrázky všedních dní...

A naproti nim pověsím
momentky z chvilek štěstí...
/vyzdobím si pokoj životem/

A tomu, kdo mi bude bránit žít,
nehodlám dlouze vysvětlovat
kdo jsem a proč...
/Když to nepozná sám, má smůlu nebo možná štěstí/

Strop si vymaluji duhou,
co zářila mi v očích tehdy,
když jsem si myslela, že takhle to bude pořád...
/Ach ta naivita.../

A na hřebík pověsím smutky,
toulavý boty i nestálý lásky
spolu s kopačkami...
/A košem, kterým jsem ti dala.../

Jako tapeta poslouží mi
smaragdová krev z nočních můr,
které nutí mě přemýšlet o smrti...
/Ale až ta přijde, pověsím ji na hřebík taky...../