Město andělů

Vždy jsem věřil v druhou šanci,
Nebál jsem se na plno žít,
Teď se mi zdá, že utíkám jak psanci,
Pořád za obzor chci jít.
Daleko od špatných dnů,
Ujíždím a slzy v očích mám,
Dny jsou pryč však nezbavím se svých snů.

Život z těla sprintuje pryč
V okřídleným kočáru,
Vidím krásný město a v ruce od něj klíč.
Žije tu lidí jen po málu,
Ale všichni se mnou budou na věky všech dnů,
Budu tu žít s nimi v Městě Andělů.

Krev skrápí slunce zář,
Někdo mě za ruku drží,
Vidím andělskou tvář,
Oči se už jen mlží.
Teď však odcházím,
Kdo byla ta dívka před tím?
Když teprve teď bez dechu spím,
Ráje se z říkávám a k ní se navrátím.

Žijeme spolu na té cestě,
V našem vlastním Andělů Městě,
Něžných polibků pár,
Při probuzení ti dám.

Život jde s námi dál,
V okřídleným kočáru,
Dřív jsem utíkal a bez tebe se bál,
A teď spolu mizíme za čáru,
To je splnění všech mých snů,
Mizíme spolu do Města Andělů.