Asi jsem opravdu zamilovaná...

Má láska je koupená na splátky z Tvých vyznání.
Schovávám jí v dlaních, aby mi ji čas nerozmáčel,
protože už vím, jak je křehká…a nestálá.
Ale teď je se mnou a ve mně a dýchá mými ústy.
Cítím, jak mi koluje v žilách a bere mé srdce do opatrování.

Neviditelnou rukou nasazuje růžové brýle,
rozkmitává v žaludku páry motýlích křídel při pohledu na Tebe a úsměv mi vtiskne na mé rty jako polibek.

Mé múzy přinášejí s sebou tisíce slov,
abych Ti mohla říct, jak Tě miluji, pokaždé jinak.
Avšak slova váznou při každém pohledu do Tvých očí.
Jen doufám, že cítíš, že víš…Protože já…Nedýchám.

Počkám, až padne noc a Ty usneš na mém polštáři.
Pak seberu svou lacinou odvahu posílenou Tvou bezmocí
a odvážím se Tě dotknout. Spíš ?
Já ne, zaprodávám svůj spánek jako už ostatně posté.
Vteřiny odtikávájí nemilosrdně svůj pochod
a až ráno budík spustí svůj křik, Ty odejdeš.

Uvidím Tě zítra? Pozítří? Ale ano, já vím.
Ale do té doby se mé srdce potáhne černým suknem
a láska vezme mé srdce do opatrování.
Jen múzy zůstanou a stále přinášejí tisíce slov…

Mě stačí jich jen pár.

Miluji Tě.