Pohyblivý svátek....

Četl jsem......
Večer byl zastřený podivnou oponou
Starorůžová rozpuštěná v šedi
Pár světel
Nedbalý lampář porozsvěcel
Šel do kopce
až skoro k nebi
Měsíc svá ústa nabízel
roztoužené večernici
A já jsem četl
o "Bel esprit"
který si Ezra Pound vymyslel
v rue Notre-Dame-des Champs
kde bydlel se svou překrásnou Dorothy
a kde měl také svůj ateliér

Nedávno jsem tamtudy procházel
aniž bych tušil
Hledal jsem stín Gertrudy Steinové
a hospůdku
kam z rána chodíval Hemingway
Potřeboval jsem s někým promluvit
Vešel jsem tedy do krámku
a řekl: - Óórvuááárrrrr méésjééé.....-
Muž v zelené zástěře s usmál
Úsměv Francie rozjasnil zamyšlenou tvář
.........nad čím asi přemýšlel
hlavou mi běží...........

Vraci se mi ty obrazy ulice
s vůní vína a sýrů
A Bože
Jak úžasně voněl tam chléb
Vůně se linula z pekárny na rohu
Cítil jsem v sobě rezonovat
okolní úchvatný
bezprostřední svět

Pozoroval jsem dívku
jak prochází okolo
má chůzi tanečnice od Moulin...
a možná i dívky
kterou jsem viděl před týdnem
Poblíž Saint Marie
Ve svahu na vinici
sbírala hrozny
vesele se smála
a rozpustile nabízela
svá opálená ňadra
........pohleď jen.....
smíchy se natřásala
a podávala mi hrozen Cabernetu

Byl ojíněný
jako její touha
A těžký jako vyvinutý ženský prs
Voněla révou
Voněla sluncem
Voněla ženou
Voněla radostným smíchem
Když konečně prohlédl jsem
Dívka z rue Notre-Dame-des Champs
zmizela někde ve spěchajícím davu

Pomalu dopíjím kávu
Šálek je drobný
a vypadá trochu zašlý časem
Prohlížím si jak se pyšní
Patina minulých dob
v něm ukryta je
Možná právě z něj
popíjel kdysi Hamingway
svůj ranní mok

Něco klaplo
Probouzím se
"Pohyblivý svátek"
svezl se na zem
Nechávám čtení
A jdu projít se po Place du Tertré
Montmartre večer je jeden velký sen
Jen právě zde můžeš ho naplno prožít

Zpovzdálí Eiffelka závidí

Jdu náměstíčkem
Je plné lidí
Kdysi mi známý vyprávěl
Jak při pohledu z Empire state Building
nabyl dojmu, že vidí celý svět...
Já zase tvrdím
- Chceš poznat svět?-
Pak projdi si večer Montmartre
Po schůdcích sejdu do kavárničky

Usedám ke stolu
Vedle něj staré piano
zubí se ohranou klávesnicí
Po zdech
i po stropu
bankovky ze všech možných zemí
jen tak ledabyle přilepené
Sklenice s Chardonnay po slunci voní
Zas vidím dívku z vinice od St Marie
Jak s putnou na zádech
zlehka odtančila mezi keře zpět
Po svahu dolů
ke mně
.........snášel se její zpěv....

Do dveří kavárny vstoupí velký namodralý stín
Ten muž je mohutný
jak duby od Seiny
na hlavě obrovský širák
a na něm
pštrosí pero honosně se stkví
Dlouhá světlemodrá pláštěnka
v záhybech je dlouhá až k zemi
Všichni ho s jásotem vítají
Jako by znali se snad sto let
Pak někdo usedá k pianu
a začne hrát
Nevnímám
hraje snad Marseillaisu
nebo copak já vím
Těch písní bylo jako v roce dnů
a možná i víc
Střídavé obrazy večera na Montmartru
a dívky od St Marie
nebo to bylo někde u Saint Die.........

Když přijde jitro
mizí mi zvolna paleta
z níž do snu mi maloval
..............možná sám Renoire
Jak příjemné vstávání
Vítám se ze sluncem
Zamávám jiřičkám
co kolem oken se předvádějí
Když přijde jitro
a rodí se den
Vidím jak probouzí se ta dívka
od voňavých vinic ze Saint Die
Dnešní den musí být stejně půvabný
a stejně rozverně rozevlátý
jak sukně dívky od Saint Die
.....nebo od Saint Marie........
Bonžúúrrrrrrrrr mééésjééé Jean!
slyším jak ze svahu mává mi
Óórrvuááárrrrrrr Francéézz!
volám já za ní...
A do zrcadla se maně usmívám na ni...