TOUHA LÉTAT

Zalezu pod stůl,
a spolu s hnusnou samotou,
si nehty na rukou,
do krve okoušu.

Kolem zápěstí,
si rudej náramek vykreslím.
Vždy ale naštěstí,
ne moc hluboko.

Půjdu se projít,
už slyším ta slova.
Znějí mi vhlavě,
zase a znova...
...pořád !

Chci se jen proletět.
Naposled.

NO TAK !

KDE MÁM KŘÍDLA ?!

Tak jsem to nechtěla....promiň