Déšť

Když blesk z nebe uhodí
a mě hrom vůbec nevadí,
vyběhnu ven do deště
a lehnu si do trávy.

Kapky deště veliké,
stékají mi po tváři,
vidím lidi polité,
slunce poté zazáří.

Jak si tak v mokru ležím,
přemýšlím jak životem běžím,
že vše tak strašně rychle plyne
a já jsem zas v době jiné.

Chtěl bych se chvíli zastavit
a znovu zase šťastný být,
ničím se už víc netrápit
a čistou vodu jenom pít.

Kolem mě pomalu usychá zem
a já chci vědět na čem vlastně sem,
jestli kdy budu v pohodě,
nechci to nechat náhodě.

Proto něco udělám,
co to bude nevím sám,
z trávy prudce vyskočím,
život já si nezničím.