očistec

Na ruce mi seděla,
Do očí mi hleděla
A v tom náhle viděla,
Něco, co snad nechtěla.

Byla to moje duše,
Duše, mytá ve sprše,
Sprše nářků a výkřiků,
Snad veme někdo za kliku
A otevře, dům z kachlíků.

Nechci sedět už jen v koutě,
Poslouchat jak přibijou tě,
Tiskárnou na duši.
Já snad zacpu si uši.
Nevidět neslyšet.

Jen mluvit a nevnímat…