Vězení

Jak ti mám drahý pomoci?
Jsme ve vlastních tělech zajatci.
Dnes je má těžká hodina,
všechna naděje jak plamen svíčky pohasíná,
když mě tma objímá.
Dlaň tvá je ledová jak štíty hor,
jež sahají až za obzor.
Rty se ti chvějí touhou,
smutek ti do očí vepsal anděl černou tuhou.
Příliv se mění v odliv a soucit v obdiv.
Hledám tvůj tep, nic necítím...
Snažím se zachytit tvůj dech, nic neslyším...
Pláču, nic necítím ani neslyším...
Žijeme ještě???