Miluji tě, bolí to...

Miluji tě...

Nevím jak začít, ale jedno vím,
že miluji tě, to jediné smím,
tajně ale přece, a celé moje srde,
patří jenom tobě, ale není to jen na mě.

Nevím co cítíš ke mě ty, nevyznám se v tobě,
upadám tiše do temnoty, říkám sama sobě,
"proč se vždy takhle zamiluju, a není mi to souzeno,
proč se vždy takhle ponižuju, a mé srdce je zraněno...?!"

Chce se mi zemřít, nemám důvod žít,
dveře života zavřít, a jít,
tam kde leží padlí andělé, tam kde je temno všude,
a vzdychat nad kouskem naděje, že to jednou jinak bude,
ale ne...už ničemu nevěřím, jen tobě anděli můj, se s tím svěřím.

Láska je krásná, ale bolí,
láska je vodou ale i solí,
což tvoří naše smutné slzy, které mě životem provází,
každým smutkem, každou nesnásí...

Miluji tě...ale co s tím dál, je to stašný pocit bezmoci,
jako by mi duši z těla někdo vzal, jsme lásky otroci...

a neříkejte že to vidím černě, to je jen krutá realita,
miluji tě, a věř mi, stejně, ta láska bude zabita...
zabita smutkem, strachem z odmítnutí,
zabita tím nejhorším, a bolí to...