Cesta životem

Přes louky plné slz
přes trávu plnou rosy
jdu až tam za něčím
daleko, bez myšlenek, kamsi...

Přes lesy plné života
přes lány plné jehličí
a přesto ve mě nicota
co na mne stále křičí...

Přes kopce plné slabých chvil
přes hromadu starostí
když tu cítím, že už nemám sil
že možná vrány pohostím...

Přes údolí radosti
přes rýhu na mém srdci
já došel k tomu rozcestí
kam mohou už jen starci...

Za tou cestou životem
pro mě už nic není
a já šťasten, spokojen
padám mrtvý k zemi...