Brána

Jako brána do neznáma,
stahují se víčka

S jemností sametů,
se silou basetů;
a oddaností psíčka

Pohledíš na nádvoří

Davy se zajíkají;
v poledním vánku;
nese se zápach čpavku;
okoralé stromy nedýchají

A lidé pospíchají

Pěna u huby,
zpocená záda;
a každý strádá,
zoufalstvím pobudy

Plynové masky, jak odznaky lásky,
k panenské přírodě

Labuti ve vodě vhozena kůrka,
jež v zobáčku křupne

Zástupy smutné haleny flórem

Ta kůrka má být milodar;
zbožnost;
strach;
i úcta
Dluh vůči přírodě;
svlažená ústa,
na cestě k svobodě

Jak Charón převozník,
příjmal své mince;
tak křídlo labutí,
změní tě v prince.

Případně v princeznu; chce-li být ženou

A už tě ženou tunelem z lebek

Na konci dědek;
s kotlem;
a kopytem