Touha

osude bláznivý,
co kladeš mi za viny,
až setřu úsměv a povolím hráze - slzám...
nejde to snáze,
tak potom si vyber tu marnou vstupenku,
kterou je nutno mít, když jdu po venku...
až spočítáš hvězdy,
co napadaly do sítí rozprostřených pod domem,
až poznáš,
že nemíti je víc než unesem,
tak potom půlku snů vyhážeš oknem,
nač hřát hada na těle holém...
to pokušení je marné
a jen výkřiky zdolá,
já nechci, já nechci,
abych jen brala...
usínám s očima,
v nichž pohasíná
lesk vzdálených hvězd
a nikdy jsem nepřestala věřit tomu,
co dokážu snést...
je to jen čas, co nakladl pasti,
obratně utíkat už není dosti,
a tak se vypravím k boji s časem....
a v této cestě už hledám tě zase.................
vztahuji ruce - a kam....
těch otázek je příliš,
co všechno nevíš ...
stále sám....
ptej se,
rty chtějí šeptat
a slova mají při hledání tolik co dát....
tu zvláštní noc zabalím do balíčku
a pošlu poštou a zapálím svíčku,
už mnohé vím, co dřív jsem neznala...
někdy naivní a někdy troufalá