Přichází čas mého sůvění

Přichází čas mého sůvění,
mého nočního lovu věčnosti.

Skrze bylinnou meditaci,
lidských obrazů inspiraci,
barevných vzpomínek citaci,
já křídla pozvednu z pout
sžírající snadnosti bytí,
z úzkostných kostiček stavebnice lidských her
a vydám svou duši na cestu nočním tichem,
moudrým měsícem, svobodným větrem,
a spánkem vesmíru všech živých,
aby se mi otevřela brána času,
aby mě tíže opustila,
abych se dotkl záře světa.

Lidská hravost, božská láska,
do svých nejlíbeznějších tvarů rozkvetou,
a něžně spojí mou duši s duší věčnosti.