Kde jsi?

Slunce se usmívá na pokroucené stromy.
Procházím městem samoty.
Dívám se na opuštěné domy
a hledám tě.

V rozbořených domech pobíhají krysy.
Je tu jen prach a cihly.
Volám tě: „Kde jsi?“
Žádná odpověď.

Na zemi leží panenka.
Kde je ta dívka, co si s ní hrála?
Kde je její maminka?
To ví jen Bůh.

V bývalém hotelu leží jeden z nich.
Voják. Jako ty.
Celý dům jeho smrtí ztich.
Ty musíš žít.

Ulice města už neožijí.
Lidé se zpátky nevrátí.
Smrt nás i po životě šidí.
Kde jsi?