Temný anděl

Když země vlhne raní rosou,
když slunce ráno svítá,
jak stín kolem, s ostrou kosou
temný anděl lítá.

Někomu se něco stalo,
či někdo krev na rukou měl,
ten odevzdal se jemu
a na tohle vše zapomněl.

Pak bloudil jako mrtvá duše,
záplavou lidských těl
a jeho hlas zněl náhle hluše,
když anděl svou temnou píseň pěl.

A těchto zatracených duší,
bylo v tom lese smrti mnoho
a smrt vařila černou kaši
a anděl přemýšlel, kde vzít dalšího a koho.

Už se bojím, už jde po mně,
příští oběť budu já!
Na každého jednou dojde,
ať je tulák, nebo král.

A tak jsme tu všichni nesvý,
před smrtí se klepeme,
před andělem, co nikdy nespí,
on nás vezme - a my půjdeme.