Něžnost a láska za důchod

Z vrozených citů, které nám byly dány,
vycházím z bytu, mezi vás moje dámy.
Jak kroužek perleti, co probleskuje světlo,
v náruči kokety, co za peníz dá všechno.
Jen dotek úst, který není na prodej,
je polibek půst a nebo beznaděj.
A v náručí teskném, kde cinkot dává rozkoš,
se milování leskne, jak cirkusácký koš.
A v dojmu přízraku, že nejlepší jsem já,
ve chvilce zázraku má duše skomírá.
Dávám čest svou na oltář milování,
je to chtíč nebo znak, mého selhávání?
Neotvírám mysl, neb chmury mé ji halí,
můj dech mi dávno zkysl a pryč je moje mládí,
jen letmý dotek lásky, co za peníz se schová,
vyhlazuje vrásky a mou duši chová.
Smrt je nevyhnutelná, jen trošku chci mít radosti,
buď chvíli má, vždyť s tebou mizí starosti.
Kdo víc mi může dát, tu něžnost tvého těla,
ty zůstaneš bohatá, já jen stín u kostela.