Maturita

Učím se jak pominutý,
v hlavě mi to šramotí.
Jan Hus, pak Žižka taky,
už jsem z toho všelijaký.

Potom náhle Božena,
do maturitní otázky číslo osm vložená.
Babičku mi předčítá, Barunka je v křoví ukrytá,
Viktorka prý u splavu, opět křičí oktávu.

Už mě z toho bolí hlava,
zmatek v bedně, pamět vynechává.
Já se z toho poseru,
nechci tam toho divného předsedu.

Blábolím, pysk se mi kroutí,
učitelé na mě hledí jako mrchožrouti.
Čekají kdy zas chybu udělám,
věru opravdu, já se z toho podělám.

Viktor Hugo - Quasimodo Zvoník zvoní,
věru ještě sedm minut a je po ní.
Zpocený až na prdeli, židlé mokrá je,
tak kdo sakra už ten spor vyhraje?

Výsledek je blízko a známka taky
přede mnou už jich bylo nespočetné mraky.
Všichni prošli tak proč ne já?
Nejsem přece posera!

Papa a učte se!!