Zavolejte opraváře dívčích duší

Usmála se na mě jinak smutná hvězda
krátce předtím než spadla
jako by přímo vyřvávala
"Já jsem pořád tady!"

...ale už není...
a oblohu zaplnila vlhkost večerního vzduchu
a pochybuju že se to někdy změní
Zmizelo světlo
a je tu nový odstín tmy
sice pořád stejná rosa
zasahující svými kapkami do ticha
..jdeš bosa

Štiplavý zvuk pískajících komárů
nepříjemně zní v uchu
zasínající svit lampy
co pořád svítí v tvém duchu

Zavolejte opraváře dívčích duší
snad svým klíčem číslo šestnáct
opraví a utáhne závity mých představ
a popřípadě za doplatek mě trochu promaže

Budete platit kartou nebo hotově?
svými kotníky nebo koleny
dříve skřípajícími při každé myšlence pohybu?

Sledujíc odcházející opravářovy nohy
co přemýšlejí nad tíhou těla
a tvrdostí vyprahlé půdy
...ale co taková noha nadělá...

Já přemýšlím, kde jsou ty časy
v rámečku z kopretin
a se zlatym stojánkem
co šuměly jako moře