Jednou větou

1) Slunečnic šumění
Tak metr nebo kilo
Ach není tu není
A včera ještě bylo
Ten pocit nevšední
Si prožijeme vduchu
A než se rozední
Ať zazvoní mi v uchu

V kytaře zašplouchá
Pár kapek vodní tříště
Ten kdo rád poslouchá
Ať přijde zase příště
Ten pocit nevšední
Už zůstane nám v duši
A než se rozední
Oslepnou obě uši

R: Světlo a temnota
Řečeno jednou větou
Zas přijde sobota
A nohy se nám pletou
Už není žádně „proč“
A není žádné „ještě“
Jen zlatý kolotoč
V němž zvoní kapky deště

2) Z kotoučů slunečnic
Se sype sladká hlína
Nezbylo vůbec nic
Jen čtyři deci vína
Na vodní hladině
Se vytvářejí kola
Šumění jedině
A v dálce někdo volá

Že až se začne dnít
Ztratí se vše co tlačí
Ztratí se vůle žít
Pro světlo jež se mračí
Na vodní hladině
Se vytvářejí kruhy
Šumění jedině
A tisíc barev duhy

R: Ztráty a objevy
Řečeno jednou větou
Začneme od Evy
A hlavy se nám pletou
Nevede cesta zpět
A není žádné „ještě“
Jen občas - naposled
Zazvoní kapky deště