/ukolébavka mě nevyléčí/
/ukolébavka mě nevyléčí/
Anotace: ...ne ne..
skrze prsty stejně bolí.
Ten strach, šířící se
z mozku do těla, nevyléčí
to všechno
co uvnitř mě hnije, tak pomalu.
Jen tak si přeskakovat
chodníky, cesty
za svitu nočních krás
Jen tak se procházet
nebát se, nebojím se. Spánek
v té posteli po mamince,
u těch zdí
počmáraných, popsaných
mou rukou, v probdělých nocích.
U těch zdí
posmutnělých, poškrábaných
s otisky krve. S otisky, krve.
Jen tak se přitulit
k peřině
a násilně uzamykat oči.
Jen tak se schovávat
pod polštář
s posměchy ukolébavek
a nebát se, nebojím se. Spánek.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
... probudil jsem se kdysi po napůl probdělé noci ... s pocitem, že se mi zhroutil celý svět ... s otázkou ... proč bych měl vlastně vstát a jít do práce? ... proč bych měl každý den vstát a jít do práce? ... PROČ? ... nakonec jsem vstal a šel ... ten šrám je tam dodnes ... jen některé už bolí víc ...
25.05.2007 08:04:00 | JardaCH
auu, to znám, když ani ve spánku se nedostanu z bolesti - ale to bylo dřív - nerada na to vzpomínám i přes nádherně plynoucí báseň - takže - teď už spinkám jako miminko
24.05.2007 23:59:00 | Rádoby zoufalá
skvělá pocitovka...dneska je to pro mě básnička na dobrou noc tak jsem si asi v tomhle ohledu nevybrala zrovna nejlíp:-)
24.05.2007 23:14:00 | paranoidandroid
někdy nevím, jestli mám komentovat básně jako tak...nebo obsah..a tak nekomentuju nic...takže tak...
PS: někdy to bývá tak zatraceně líto...
24.05.2007 23:02:00 | Favi