zapomenutý kabát v divadelní šatně

Poslední světlo zhasnulo,
vše kolem něj už usnulo.

Zůstal tam jen sám a sám,
tohle říkám jenom vám.

Co se děje?,ptá se,
nenutí už smát se.

Býval kdysi krásný
kabát tenhle spásný.

Ať byla zima nebo byl mráz
pro tenhle kabát byl to jen špás.

Ale teď tu leží,sám,
tohle říkám jenom vám.

Ale co by dělat měl,
když tu takhle osaměl?

Každému se do paměti vryl,
nosil ho i Karel Kryl.

Jednou takhle přispěchal,
Kabát v šatně zanechal.

Hodil ho hned na podlahu,
jako ranní jitřní vláhu.

A teď tady chudák leží
nevypadá vůbec sveží.

Ale co to?Hlasy slyší,
lidi jdou tam,nejsou tišší.

Už zas není sám a sám,
zato vděčí jenom vám!