Světlo fontán

Stromy, co své potměšilé stíny

schovávají do kopretin

znám.

S citem bláhovým
šumící procházím zemí

kde světlo fontán dodává jas mým tmám
mým světlotmám.

Kolik padlých listů
na oltář prachu
kde odívá se hanbou stín
Na píšťalku známou melodii menuetu

řekněte, stromy, zda-li smím?

Zda-li smím snít
a s citem bláhovým
naslouchat světlům chladivým

v maličké vážce soumraku.

Tam někde, do mraků
klasu fondánové kouzlo

zpívajících fontán.

Tam navždy, v jejich obětí
smět snít, kam vítr vál
kam odvál ten schranitel cest

za nehty uvízla mi lest
těch potměšilých stínů

utrhni, chlapče, kopretinu...