Tvář měsíce

V koruně stromů lístek se zachvěje
Vítr lehce foukne opravdu jen zavěje
Blíží se podvečer a je čas ke spánku
Je pozdě i noc už má na kahánku.

Ležím pod jasnou oblohou,
boty vedle sebe, nemám je na nohou.
Ležím a dívám se do tváře měsíce.
Přemítám, kdo je tam, kdo asi dívá se.

Myšlenka, je jen planá nebo účelná
Má směr nebo zůstane němá?
Koukám a v kotouči té luny vidím tvář.
Ano je to krása je to pocit, jak svatozář.

Jen pohled do tváře prý měsíce?
Nevěřím, ale mě věřit se chce.
Že na druhé straně někdo je.

Věřit že se vidíme,
Až po ulici půjdeme, tak v pohledu
Jako by bez duše, ten odraz měsíce bude.
A spatřím anděla, tebe
věřím že dá mi tě samo nebe.